Já jsem váš Pán, váš Bůh, a pohledívám na zemi, na lidstvo, na duše a na jejich činy. Málo lidí Mi slouží, málo Mě miluje a málo Mě zdraví, protože nejsou Mou cestou. Když se jeden člověk setká s druhým, často se pozdraví pokynem hlavy nebo pohledem. Přesto jsem v každém z vás a skrze vaše pozdravy jste to právě Mne, koho zdravíte. Co tím chci říct?
Tento příklad ukazuje, že malé komunity jsou nezbytné; ochotně si pomáháte navzájem, když vás je málo nebo když se znáte. Rozsáhlé migrace nejsou v zájmu jednotlivce a Bůh je nechce. Lidé potřebují místo, kde se cítí doma; ale čím více lidí je k dispozici, tím méně se cítí doma.
Francie a další evropské země byly zaplaveny mnoha lidmi z jiných krajů — ale proč opustili své domovy? Aby našli lepší život jinde než doma, aby přijímali místo toho, aby dávali ze sebe, aby profitovali z takzvaného bohatství těch, kteří pracovali na jeho vybudování, a aby sklidli plody stromu, který sami nezasadili. Někteří jsou ochotni pracovat, ale cílem většiny je především najít si hotové hnízdo a usadit se do něj.
Vůdci, kteří jim otevřeli dveře, nebyli rozvážní, neboť i když katolická víra učí milosrdí a pohostinnost k bližnímu, není rozumné vítat cizince, aniž by bylo možné zajistit bezpečí obyvatel žijících mezi nimi. Milosrdi, ano; zanedbání nebo lehkomyslnost, ne. Není rozumné vítat někoho, kdo zničí to, co jste vybudovali; není rozumné vítat někoho, kdo vás připraví o majetek; není rozumné vítat někoho, kdo vám závidí a netají to.
Je naopak rozumné vítat přítele, příbuzného nebo někoho v nouzi, ale taková přítomnost trvá jen určitou dobu. Není rozumné vzdát se svého majetku ve prospěch cizince, který vám nic nedává na oplátku, ale bude od vás brát stále více — i to, co nemáte.
Právě v takové situaci se však nachází Západní Evropa; dovolila vybudovat na své půdě mešity a modlitebny náboženství nepřátelského k Mému náboženství — čistému a nedotčenému katolicismu. Dokud jsou vyznavače tohoto neżądaného a narušujícího náboženství v převaze, zůstávají tiší a v důsledku toho je pravděpodobnější, že konvertují. Dokud jsou v menšině, mlčí, ale když jejich počet vzroste a získá mají navrch, stanou se nepřátelskými, manipulativními a opovrhují nábožením — a dokonce i civilizací —, kterou chtějí vidět zaniknout.
Moje děti — protože ano, právě k vám mluvím s naprostou jasností — jste na pokraji toho, že se ocitnete pod kontrolou těch, které jste přijali a uctili, ale kteří vás v oplátce chtějí vyhnat.
Uvítat je je v pořádku, dokud zůstáváte pány své země, svých obcí a svých tradic; ale pokud kapitulujete — a to se stane, když budete v menšině — vaše země už nebude vaše, vaše kulturní dědictví bude rozloženo a vaše kostely budou přestavěny pro potřeby islámské víry.
To je situace, k níž pomalu, ale jistě smýkáte, a obvinění z rasismu je vždy vrháno pouze jedním směrem: od nich k vám, nikoli od vás k nim. Obviňují vás a budou vás obviňovat stále více, a vy budete mít právo pouze na mlčení a sebeobětování. Ocítáte se, aniž byste to předviděli, v pozici utlačovaných a dominanty budou ti, kterým jste se domnívali, že projevujete charitu.
Otec je vinen — a tedy v hříchu —, když nedokáže zajistit bezpečí svých dětí a své rodiny; pokud byl zaskočen tím, že nechal věci vypačnat z rukou, jeho povinností je znovu získat kontrolu a obnovit bezpečí své rodiny. Váš hlas v nadcházejících prezidentských volbách bude rozhodující, protože stále tvoříte většinu ve své zemi, i když mnozí z vás jsou zrádci svých spoluobčanů, a výsledky budou vysoce nejisté.
Jako Král národů si mohu přát — a je to Moje právo —, aby Francie a evropské národy zůstaly křesťanské; proto vás žádám a radím vám, abyste byli velmi opatrní při výběru svého kandidáta: Co je jeho hlavní motivací? Je to zbožný katolik? Má zkušenosti v jakékoli formě politického úřadu? Chápe vážnost náboženské situace ve Francii? Vskutku, „bez Mně nemůžete udělat nic“ (Jan 15:5) a bylo by klamné si myslet, že mě politika nezajímá.
Zajímám se o správu země, státu, mnohem více než jen povrchně, a když lidé hlasují — nebo osobně volí — ve prospěch potratů, eutanazie nebo jakéhokoli zákona odporujícího život, jsem hluboce zraněn ve Svém utrpení a ve Svém svatém obětování na kříži; je jím to hluboce zraněno a poníženo.
Buďte rozumní, děti Moje: Toužil jsem si křesťanské Francie; poskytl jsem křesťanským králům Svatý Chrýzma z Nebe; a mohlo by snad být tak, že mě nezajímá osud Francie, Evropy, světa!?
Chci křesťanskou Francii — hluboce křesťanskou Francii — věrnou Mému zákonu, Mým zákonům. Jsem Kristus Král a Moje role jako takového je v podstatě politická; je v podstatě spásavá; je v podstatě trvalá. Francii jsem věnoval velmi zvláštní pozornost a Boží pozornost není dočasná — je věčná —, protože člověk je na zemi, aby si zasloužil Nebo, a všechny jeho osobní, občanské a politické činy musí být směřovány k jeho spáse.
Váš hlas není banální akt; musí být založen na zdravých, křesťanských a konstruktivních hodnotách, nikoliv na neznámé osobní náklonnosti nebo přitažlivosti.
Požehnávám vám, děti Moje; sdílejte tento dopis, neboť voliči si musí být vědomi křesťanských hodnot své země, protože já, Bůh, jsem k nim hluboce zavázán.
Požehnávám vám v імені Otce, Syna a Ducha svatého †. Amen.
Kristus, král národů
Zdroj: ➥ SrBeghe.blog