Říkám vám, že v poslední den, při Posledním soudu, budou vidět ti na pravici Syně člověka a ti na jeho levici. Když přijdu jako spravedlivý soudce, řeknu: Jak jste zavřeli své srdce potřebám svých bratří a sestry, tak i já zavřu brány Království před vámi. Co jste neučinili pro nejmenší z nich, to neudělali jste ani Mně, a vaše vina je ještě větší, protože mne znáte, moje evangelium a zákon. Odeďte od mě, vy, kdož pácháte nepravost, neboť můj bratr je ten, kdo se mi podobá, a vy pod maskou pokrytectví jste mi nepodobní, protože jste bez lásky, která je mojí povahou. Zde leží podobnost v lásce: dokonalá láska u prvorozeného mezi bratřími. Láska, která se stala co nejdokonalější v bratrech k Kristu a ve víře. Kdo nežije v lásce a neučiní skutky lásky, není bratr Kristův — který miloval až do smrti za své bratry —, a proto není jeho spoludědicem
Ti, kdož byli voláni, nebyli ani nejsou hluchý na tento zvánku, anebo se neznechutili následovat ho. Naopak s hrdinstvím šli a jdou v jeho stopách
Neupadali do zoufalství, když láska k Pánu pro ně znamenala řadu zkoušek a utrpení. Ani neuvěřili ani neuvěřují, že jsou méně milováni, pokud Boh dovolil lidem a událostem je pronásledovat. Naopak znají toho, kdož je volal, jeho lásku a smilosť, cítí ho jako Otce a Bratra i v nejbolestnějších hodinách; a důvěřují Kristu, ve kterém pevně věří, dokončují svou cestu do nebe, odkud přišel zvánku
Nikdo nemůže opustit toto pravidlo, pokud chce zůstat v stavu slávy, do něhož je Bůh zavolal. Ježíš, člověk narozený od Marie — plný darů a milovaný Otcem — byl věrným správcem a energickým při použití darů, které obdržel s pravdomluvností, jak by to bylo u všech lidí, kdyby zůstali nevinní a plni milosti— (Ježíš i Marie) nezaznamenaly žádnou zkaženost těla, ale díky milosti spojené se duší bez poskvrny vstoupily do věčného království, do úplné proslavení.
Komentář k zprávě:
Ježíš nám připomíná, že každý z nás čelí dvěma soudcům: zvláštnímu soudu hned po smrti a všeobecnému soudu, když on sám přijde na konci času soudit všechny.
Pokud jsme během svého života nepomáhali našim bratrům a sestřím v nouzi, nebudeme považováni za hodné vstoupit do Království Božího.
Soud tedy bude založen na lásce, protože Bůh sám je láska; to je jeho podstata.
Kdo má v srdci lásku, podobá se Bohu; kdo koná skutky lásky, je jeho bratrem; kdo žije v lásce, je také schopen dát svůj vlastní život, umřít za druhé, jak to udělal Ježíš pro nás.
První apoštolové po smrti Ježíše a po obdržení Ducha svatého (Pentekost) začali tři činnosti: kázali evangelium všem lidem, pomáhali potřebným (diákonia), byli misionáři. Ve jménu Kristova snášeli každý druh zkoušky: věznění, bičování, bití, vyhnání z Jeruzaléma, ponižení… ale vše to snášeli s hrdinstvem, protože poznali Ježíše; pochopili, že je Syn Boží a nemohli „odmítnout mluvit o tom, co viděli a slyšeli.“ Ježíš nám v této zprávě říká, že stejný osud čeká i nás, jeho nové apoštoly. Nic nenás nechá pochybovat o jeho lásce, ani když život námi klade nejtěžší zkoušky, když se cítíme opuštěni všemi. Musíme pokračovat v důvěře na své cestě, která nás zavede k našemu Nebeskému domovu, odkud pocházíme a kam toužíme vrátit se srdcem.
Ježíš zprávu zakončuje tím, že nám připomíná, že ani on ani jeho nejmilejší Matka nezažili účinky hříchu (zkázu těla), protože zůstali nevinní a plní milosti (přátelství s Božím Otcem) a že stejný osud by potkal i nás, kdybychom zůstali čistí a v lásce k Bohu.
Touto mistrovskou lekcí teologie Ježíš shrnuje jedno ze tří pilířů této postní doby: almužna. Nechť se každý z nás zaváže pomoci těm nejpotřebnějším; neodmítneme nabídnou pomoc — buď materiální, nebo duchovní — těm, kdo ji potřebují.
Zdroj: ➥ LaReginaDelRosario.org