Moje milované děti,
Přijďte ke Mně, moje malé děti, a já vás učiním lovci lidí. Stejně jako jsem obrátil Petra a apoštoly — z nichž většina byla rybáři — v lovce lidí, abych je přivedl k Sobě a aby poznali Boha, svého Spasitele, tak stejně používám i vás, Moje děti, abyste nesli Můj Word, Můj Evangelium, svým bližním. Čtete Má slova a těšíte se, protože já jsem Bůh, a protože Bůh má pro každé své dítě tolik toho, co může nabídnout. Uděluje své milosti obrácení, své milosti posvícení a své milosti dokonalosti všem, kteří Mu naslouchají, modlí se k Němu a touží žít jako praví křesťané.
Po dobu dvou tisíc let procházela církev po celém světě velkými okamžiky růstu, obrácení a evangelizace, ale docházelo i ke schismatům, rozdělením a omylům, které její šíření oslabily. Byly zde kacířství (1) raných století; v 11. století došlo k významnému schizmatu pravoslavných, kteří kvůli odlišné interpretaci Význaveckého vyznání odmítli uznat autoritu nástupce Petra. V 16. století byla tu pýcha a požadavky krále Henryho VIII anglického, který své království vedl k anglikánství; proběhla vzpoura Luthera a Kalvina, kteří zavedli mnoho snadn বিশ্বাসných a vzbouřenských lidí do mnoha protestantských sekt. Byly zde mnohé sváry uvnitř Svaté katolické a apoštolské církve, kterou s Boží pomocí vedli nástupci Petra.
Velká tridentská koncil (1545–1563) přinesla zásadní katolickou konsolidaci a obnovila disciplínu v Církvi. Svatá církev nadále čelila pronásledováníjším, podněcovaným infiltrovanými politickými stranami nebo ideologickými hnutími (svobodomyslnost, liberalismus, modernismus…), proti kterým se vyslovili a které odsoudili papežové 19. a 20. století.
Existoval Syllabus hlavních chyb současné doby a encyklika „Quanta Cura“ požehnaného papeže Pius IX,
existovala velká encyklika Lva XIII o sektě masonských bratrstev, „Humanum Genus“,
existovala „Pascendi Dominici Gregis“, v níž svatý Pius X. odsoudil modernismus, který podle něj lze považovat za syntézu všech herezi.
Existovala „Mortalium Animos“ od Pius XI, která odsoudila ekumenismus,
existovala „Humani Generis“ od Pius XII proti nové teologii a mnoho dalších encyklik, dekretů, kázní a expozic.
Poté následoval druhý vatikánský koncil, který vyhlásil papež Jan XXIII, aby „otevřel církev světu“, a svět se do ní vrhl, přestože jsem svým apoštolům řekl: „Kdybyste byli ze světa, svět by miloval své; ale protože nejste ze světa, neboť jsem vás z něj vyvolal, svět vás nenávidí.“ (Jan 15,19). Noví moderniści nové teologie — z nichž někteří byli formálně odsouzeni papežem XII a jejich nejznámnějšími postavami byli otec Henri de Lubac, otec Karl Rahner, filosof Maurice Blondel, otec Teilhard de Chardin, otec Hans Urs von Balthasar a otec Yves Congar — měli na koncile značný vliv. Změna byla tak zásadní, že kardinál Suenens (1904–1996), moderátor koncliu, prohlásil s uspokojením: „Druhý vatikánský koncil je rok 1789 uvnitř církve.“
Po tomto katastrofálním koncilu došlo k hlubokým změnám v katolické liturgii a sakramentech, aby se staly přijatelnými pro protestantské pastýře. Poté následovalo schizma mezi množstvím křesťanů, kteří aktivně či pasivně následovali modernistické hnutí jim vnucené, a těmi, kteří si přáli zachovat Tradici — tedy dvě tisíce let starou náboženskou víru předávanou od apoštolů.
Bylo rozhodnuto, že modernistická myšlenka bude oficiálním katolickým náboženstvím, což následoval značný úpadek náboženských praktik.
Chrámy se vyprázdňovaly, počet náboženských povolání prudce klesl, kláštery a konventy byly prodány, počet kněží drasticky spadl a slibovaný „nový vítr“ vedl k ochuzení katolické vitality a konci „misí“, které stále rozkvétaly v 19. století a první polovině 20. století. Pro konkrétní příklad:
v roce 1950 byl počet ordinací ve Francii 1 000; v roce 2025 jich bylo 90 — což představuje ohromující pokles o 91 %. Méně náboženské praxe znamená méně víry, a tedy méně povolání. „Každý dobrý strom rodí dobrý plod, zatímco špatný strom rodí špatný plod. Dobrý strom nemůže rodit špatný plod, ani špatný strom může rodit dobrý plod. Každý strom, který nerodí dobrý plod, se uřízne a hodí do ohně. Podle jejich plodů je poznáte“ (Mt 7,17–20).
V daha praktických termsch vás odkážu na píseň z roku 1970: „Řekl pravdu; musí být popraven.“ Takže časem budou všichni ti, kteří se postaví takzvané správné verzi — nábožensky správné, politicky správné, tedy jazyku určeného k tomu, aby co nejméně urážel různé citové vnímání — zváni ke mlčení, aby pravda nešokovala omyl.
Takto budou církevní vůdci zvát nebo přijímat protestanty, ale nikoliv katoliky, kteří zůstali věrni katolické tradici. Takto bude papež při oficiální návštěvě políbit Korán nebo dostat na čelo červenou značku, Tilakor Tika, znamení uznání mezi vyznavači Šivy;
tyto činy byly považovány za projevy zdvořilosti, ale souhlasil bych, během svého času na zemi, aby jsem si zdvořile nechal dát znamení démona? Neboť se příliš často zapomíná, že pohanské bohy jsou démoni — skuteční a nebezpeční.
Moje děti, já, Pán, mluvící k vám, volám vás k sobě. Potřebuji vás, vaši věrnost, vaši lásku ke Pravdě, neboť já jsem Cesta, Pravda i Život. Můj Duch svatý vede Svatou církev, Mě svou nevěstu, skrze staletí, ale mohla být po dvacet století tak zmatená, že by dodržování Tradice bylo falešnou cestou? Když jsem jí slíbil božskou pomoc, nesliboval jsem jí absenci pokušení, ale božskou pomoc k vítězství nad pokušeními. Modlete se tedy, aby překonala svá pokušení a zůstala věrná, nebo pokud zapadne, aby se vrátila k tomu, co vždy učila, čemu vždy věřila a co vždy bránila.
Moje nejmilejší děti, já se neměním a nikdy se nezměním. Vyvrátím omyl a obhájím Pravdu; já jsem Bůh a stvořil lidstvo pro jeho krásu, pro jeho svatost, pro jeho lásku. Buďte jako já a podle mého obrazu: upřímní, spravedliví a neustále aktivní v obraně práv Boha, mého Nebeského Otce, Trojice, věčného Boha.
Miluji vás; čekám na vás.
Žehnám vám ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého †. Amen.
Váš Pán a Mistr, váš Bůh
(1) Pelagianismus, manicheismus, gnosticismus, ariánství atd.…
Zdroj: ➥ SrBeghe.blog